TISKOVÁ ZPRÁVA

Charakteristika: Krátký, svižný text, který má sloužit jako podklad pro novinový článek. Musí být formulován jednoduše, v krátkých větách výstižně a chytlavě. Důležité je zvolit správně témata, na které zpráva upozorní – musí zaujmout novináře, potažmo laika. Součástí by měl být návrh výrazného titulku a perexu, v textu nesmí chybět alespoň jedna citace důležité osobnosti k tématu.

Doporučená struktura:

Titulek;
perex – do dvou, maximálně tří vět shrnuté jádro sdělení;
1. odstavec – základní informace k události (kdo, co, kdy, kde);
2. odstavec – vybraná zajímavost, která by měla čtenáře přilákat (ojedinělost, přítomnost významného umělce, první spolupráce institucí, nové pojetí apod.); v této části by měla být i citace kompetentní osobnosti. Pozor, citace nemá opakovat obsah jiných částí textu, měla by spíš sloužit k vypíchnutí a zdůraznění toho, co chceme, aby ve výsledném článku zaznělo;
3. odstavec – doplňující informace pro zájemce, odkazy na další zdroje a obrázky v tiskové kvalitě apod.;
závěr – kontakt na zodpovědnou osobu + informace o pořádající instituci (nebude se počítat do zadaného rozsahu).

PŘÍKLADY

TAKHLE NE

TZ_01 [pdf]

Příklad, jak to opravdu nedělat.

Navenek je sice vidět snaha - má to titulek, perex (moc dlouhý), v úvodu je i citace (ale na odstavec, přitom by stačila poslední věta). Jenže pak začnou tři nekonečné normostrany zahlcujícího a nepřehledného výčtu zámků a akcí. Chybí jasná hierarchie nebo vypíchnutí něčeho, co by zaujalo i někoho jiného než tradiční návštěvníky. Zpráva se sice snaží o přístupný jazyk, nicméně stejně tam jsou věty dlouhé celý odstavec.

Použitý styl je navíc zvláštně křečovitý – snaží se být vznosný a zároveň co nejvíce „propagovat“ jednotlivé události, vycházejí z toho pak zvláštní kýčovité formulace (highlight: „...střídat jej budou renesanční tance a před půlnocí melancholická, jímavá hudba raně barokní Itálie v komponovaném koncertu dvou drnkacích nástrojů a mezzosopránu Markéty Cukrové Ty spíš, duše moje“).

Správné řešení by podle nás mělo být: 1,5 stránky s jádrem věci a vypíchnutím jedné akce a na zbytek informací odkázat.

TZ_02 [pdf]

Tudy také ne.

Tento text psal někdo, kdo slyšel o tom, jak se píšou tiskové zprávy, ale cestou na papír se mu něco hrubě vymklo z rukou. Má to jasné členění, je to stručné, má to krátké, úderné citace. Ale o čem to hergot je? Je to zpráva o koncertu? Nebo o tom, že magistrát zakazuje kapelám hrát na náměstí? Asi je to o obém, ale podivně smotané dohromady. Začínat například zprávu tím, jak organizátoři „intenzivně vyjednávali“ a ono to nevyšlo, je úplně mimo (koho to probůh zajímá?). Stejně tak je divné, když se o vlastním koncertu a jeho náplni čtenář něco málo dozví až úplně na konci. Zpráva působí dojmem jisté ublíženosti, aktivistické naštvanosti a toho, že není jasné, o co organizátorům vlastně jde. Což by se tiskovkám stávat nemělo.

(Fun fact: Autorem tohoto zmatku je Jakub Bachtík. Za své vlastní pokusy se tedy před lektory semináře nestyďte – pravděpodobně totiž v minulosti spáchali horší věci než si dovedete představit.)

TZ_03 [pdf]

Standardní tisková zpráva z uměleckohistorického prostředí.

Tak akorát dlouhá, v závěru přehledně shromážděné informace. Problém ale je, že se obrací vlastně dovnitř komunity a nesnaží se nijak zaujmout člověka, který by normálně na podobnou výstavu nešel – je například charakteristické, že se neobtěžuje se například ani s vymýšlením titulku. Text je vlastně jen souhrnem charakteristik jednotlivých výtvarnic, popisy jsou ale takové kunsthistoricky obecné a nicneříkající (Tracey Ermin „tento problém pojala s explicitní vehemencí na hraně společenských konvencí“). Je plus, že se zpráva nesnaží prodat téma výstavy, kterým je ženská intimita a tělesnost, bulvárně. Tohle je ale opačný extrém, který rovněž moc nefunguje.

NIC PROTI NIČEMU

TZ_04 [pdf]

Další příklad standardní kunsthistorické tiskovky, zaměřené spíš na odborné publikum.

Stručný, střízlivě psaný a nijak zvlášť poutavý text slouží především jako základní info o akci a pozvánka. Tuhle roli splňuje, běžného novináře ale nezaujme.

TZ_05 [pdf]

Tiskovka v podobě základního přehledu informací.

Formálně v pořádku, pro plnohodnotnou zprávu je až příliš stručná. Jako oznámení, respektive připomínka nějaké akce ale stačí. Zprávy podobného typu se většinou vytvářejí jako druhá tiskovka k téže akci – vydávají se těsně před akcí, právě jako připomínka a souhrn základních údajů. Zde ji uvádíme spíš pro zajímavost.

TAKHLE ANO

TZ_06 [pdf]

Podle nás dobře udělaná tiskovka o výstavě.

Velkou výhodou je zde samozřejmě dobře „prodejné“ téma vlastní výstavy. To je ovšem prezentováno účinně, nikoliv bulvárně. Perex je dlouhý, ale udělaný velmi dobře – upozornit se dá například na „začátek výčtem“, což je spolehlivý novináský trik, jak zaujmout v první větě pozornost. Jsou tu chytře zmíněny hollywoodské hvězdy, které s výstavou nesouvisí, ale čtenáře opět přilákají. Samotný text začíná vlastní informací o výstavě propojené s odkazem na minulou velmi úspěšnou akci, což je opět dobrý nápad. Následující citace je jediným slabším místem – je hrozně dlouhá, takže ji každý přeskočí. Následuje podrobnější info o výstavě, kde je – opět velmi přesně – vytučněno „300 originálních artefaktů“, tedy zase ta pro laika nejlákavější informace.

Tuhle tiskovku zkrátka psal někdo, kdo věděl, co dělá. Velmi dobře se jí daří kloubit věcné informace s vějičkami pro laiky a vzbudit tak zájem.

TZ_07 [pdf]

Podle nás dobře udělaná tiskovka o akci.

Jasný titulek, dobře strukturované informace, řada dobře formulovaných a obsažných citací (všimněte si, že se v žádné neopakuje to, co je řečeno v samotném textu). Vytknout by se zde dalo leccos – text je například celkově ukecaný a těch citací je v něm moc. Zásadní plus této zprávy ale je, že není jen sledem informací, ale funguje jako samostantý článek – tj. ty informace a citace jsou sestaveny do nějakého uceleného příběhu s logickou linkou a pointou. Což samozřejmě snaze předat sdělení hodně pomáhá.