RECENZE

Zadání:

Recenze odborné publikace nebo výstavy. Výstava by měla být aktuální, kniha maximálně 5 let stará (ideálně ale letošní nebo loňská, preferujeme monografie nebo katalogy). Psát je možné o výstavě pořádané v zahraničí nebo knížce, která vyšla pouze v cizím jazyce, může jít o práce jednoho autora i autorského kolektivu. Recenze by měla být určena pro odborný časopis typu Zpráv památkové péče, Umění, případně Dějiny a současnost. Text by měl být vybaven poznámkovým aparátem podle úzu časopisu Umění (viz katalogové heslo).

Rozsah: 4–6 NS

Odevzdání ke konzultaci: neděle 27. 3. (24:00) !POZOR ZMĚNA!

Odevzdání hotového textu: neděle 10. 4. (24:00)!POZOR ZMĚNA!

Charakteristika:

Pokud mělo katalogové heslo desítky možných podob, recenze jich má tisíce – ostatně všelijakých recenzí na filmy, knížky nebo třeba hospody jsou plné internety i trafiky. Odborná recenze je ale poměrně specifický formát. Rozhodně si v ní nevystačíte s konstatováním líbí/nelíbí a udělením náležitého počtu hvězdiček. Každá dobrá recenze, a ta odborná zvláště, má hodnotit výstup v širším kontextu.

Co to znamená? V odborné recenzi vás primárně nezajímá, jak moc je kniha čtivá, napínavá nebo graficky upravená (i když hodnotit to můžete také). Sledujete hlavně to, jak si autor poradil s tématem a zda k němu přidává něco nového, polemizujete s jeho tezemi, upozorňujete na chyby nebo na témata, která bude ještě třeba rozvést v budoucnu. Zejména u recenze dobrých knih se tak stává, že samotné hodnocení je vedlejší a větší důraz je kladen na vlastní úvahu o daném tématu (případně o dílu autora, žánru apod.).V lepším případě vznikne podnětná esej, v horším samožerská přehlídka toho, co všechno autor recenze ví a umyslí.

Recenze jako odborný text by měla mít své teze argumentačně podložené – běžně je tedy součástí poznámkový aparát. Zároveň je to ale volnější žánr založený na formulaci subjektivního názoru, takže by měla být srozumitelná, ba dokonce čtivá. Měla by se obracet na odborníky, ale nikoliv na specialisty – píšete-li tedy recenzi o výstavě baroka, měla by dokázat oslovit i specialistu na druhou půlku 20. století.

Shrneme-li to, dobrá recenze by tedy měla obsahovat tři základní body:

výstižná, ale nikoliv zbytečně popisná charakteristika knihy/výstavy (struktura, pojetí, úprava) a váš názor na její kvalitu; měli byste zformulovat jasnou zprávu pro čtenáře, zda má cenu se knihou zabývat, jestli přináší něco zajímavého;
uvedení výstavy/knihy do kontextu dosavadní bádání, případně do kontextu dalších prací autora (je to zásadní příspěvek, shrnutí nebo nový pohled?);
„něco navíc“, co jednak ukáže, že se v tématu vyznáte, jednak přidá k tématu nějaký postřeh, polemiku, tezi – lze se soustředit na téma jako celek, na nějakou vybranou konkrétní tezi, na diskusi o daném žánru (jak většinou dopadají výstavy daného typu) apod.

Co by nemělo v recenzi chybět (aneb struktura)

Struktura může být opravdu velmi různá. Lze například začít nějakou úvodní vstupní úvahou, pokračovat charakteristikou knihy/výstavy, dále navázat polemikou/úvahou nad některou z tezí a uzavřít závěrečným hodnotícím shrnutím. Cest je ale opravdu mnoho, proto nabízíme spíše několik otázek, které je dobré si při promýšlení recenze klást (není ale nutné na každou z nich odpovědět!):

Bylo téma knihy/zpracováno už dřív? Kým a jak? Přináší kniha/výstava k problému něco nového?
Přistupuje autor k problému tradičně, nebo s novou perspektivou? Nabízí nějakou novou tezi? Pracuje s tématem konzistentně, nebo jsou ve výkladu rozpory?
Pracuje se dostatečně s kontextem? Zná autor aktuální literaturu a diskutované oborové problémy?
Kde je vlastně autorem? Pokud je to zkušený badatel, jakou hraje tato práce roli v jeho díle?
Je kniha čtivá? Je dobře redakčně a nakladatelsky připravená?
Jaké jsou ambice knihy? Daří se autorovi plnit, co si předsevzal? (Poznámka: Vyplatí se nepřeskakovat v knihách úvody a na výstavách úvodní panely!)
Je kniha určená jen specialistům, nebo se z ní mohou něco dozvědět i laici?

TAKHLE ANO

Příklad 1–2 [pdf]

Příklad dvou recenzí s rozdílnou strukturou. První recenze (Praha jako protektorátní město) nejprve věcně shrne obsah knihy a pak přejde k celkovému obecnějšímu hodnocení. Druhá recenze (Svět měst) je psána více esejisticky a soustředí se spíše na kontext knihy a jejího vzniku. Oba přístupy jsou přitom zcela legitimní. Plusem obou variant je dobrá přístupnost i laickému čtenáři.

TAKHLE ANO

Příklad 3 [pdf]

Příklad zdařilé, odborněji pojaté recenze. Autor recenzi pojal jako polemickou úvahu k tématu s řadou postřehů k jeho dalšímu rozšíření. Text je více zaměřen na odborníky, nicméně recenzent se pohybuje v rámci dobrého vkusu.

TAKHLE NE

Příklad 4[pdf]

Příklad nepovedené recenze na tutéž knihu. Text je velmi povrchní, o knize a jejím pojetí se čtenář mnoho nedozví, stejně tak k tématu jako takovému jsou zde spíš zmíněny obecné jednotlivosti. Z textu příliš vystupuje subjekt recenzenta, zejména dětská vzpomínka v recenzi nedává velký smysl. Recenze je sice převzata z přílohy Lidových novin „Orientace“ a je tedy určena pro laické publikum, nepochybně šla ale i tak udělat mnohem lépe a zajímavěji.

TAKHLE ANO

Příklad 5 [pdf]

Příklad výrazně čtivé, časopisecké, populárněji pojaté recenze. Autor se samotnou výstavou zabývá spíš méně a většinu prostoru věnuje uvedení do problematiky tvorby Anishe Kapoora. Následně se pak pokouší vystavená díla k jeho dosavadnímu uměleckému vývoji vztáhnout. Nejde o názorově výrazně vyhraněný text, o to je však čtivější. Zároveň na výbornou plní jednu ze základních funkcí (kladné) recenze: totiž navnadit čtenáře, aby se šel na výstavu sám podívat.